Profil
Jan Kubíček
1927 Malíř, grafik a fotograf Jan Kubíček se narodil v Kolíně, kde jeho otec pracoval jako typograf v Bayerových tiskárnách. V době hospodářské krize však musel své povolání opustit a pracovat v malém koloniálním obchodě, který vedla manželka Božena.
1943-1947 Jan Kubíček studuje na kolínském gymnáziu. Zde se seznamuje s budoucím výtvarníkem Jiřím Balcarem, který pak zůstal jeho blízkým přítelem až do své předčasné smrti při autohavárii v roce 1968.
1949-1953 Studuje na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze, u profesora Jana Nováka. Ve volné tvorbě se věnuje především městskému prostředí. O prázdninách jezdí malovat na Slovensko. Z té doby pocházejí pastely, kresby i olejomalby zachycující slovenskou krajinu, venkov a venkovany při práci.
1953 Účastní se první výstavy – společně s Jiřím Balcarem představují své práce v kolínském muzeu.
1954-1957 Studuje na Akademii múzických umění v Praze, obor scénografie, u profesora Františka Tröstera. Během studia získává svůj první ateliér, provizorní přístavbu v Purkyňově ulici. Po studiích si vedle volné tvorby vydělává na živobytí ilustracemi pro dětské nakladatelství Albatros. Tato spolupráce trvá až do osmdesátých let.
1965 Samostatná výstava v pražské Galerii Hollar prezentuje jeho estetické zhodnocení písma (lettristické obrazy). Výstavu zahájil a katalogový text napsal Jiří Padrta, jeden z nejdůležitějších českých teoretiků umění šedesátých a sedmdesátých let, průkopník „nové citlivosti“. Ve stejném roce získává Jan Kubíček 2. cenu na Mezinárodní výstavě kaligrafie v Tokiu.
Malich, Demartini, Sýkora, Kubíček, 1969
v redakci Frankfurter Allgemeine, 1968
1967 Výstava v Galerii Jaroslava Krále v brněnském Domě umění představuje jeho nová konstruktivistická díla. Kurátorem je Zdeněk Felix.
1968 Během srpnové okupace Jan Kubíček využívá chaosu na hranicích a bez povolení odváží své dílo na samostatnou výstavu do Galerie Teufel v Koblenzi. Ve stejné době v Čechách příznačně končí putovní výstava Nová citlivost. Kromě Jana Kubíčka a dalších členů konstruktivně orientované skupiny Křižovatka (Sýkora, Malich, Demartini, Kratina) se jí účastní i mnozí další novátorští výtvarníci. Expozici nejprve hostí Brno, poté Karlovy Vary a nakonec pražský Mánes. Tam výstavu předčasně končí – okupace probíhá i na poli umění.
Během dvouměsíčního pobytu v západním Německu se Jan Kubíček setkává s podobně zaměřenými umělci ze svobodných zemí. Seznamuje se také s Heidi Hoffmannovou, která vede známou galerii konkrétního umění v Görbelheimer Mühle u Frankfurtu nad Mohanem. Hoffmannová a její muž H. J. Slusallek pak tisknou pro svou edici jako jedny z prvních právě grafiky Jana Kubíčka a spolupráce pokračuje až do konce umělcova života.
1969-70 Probíhá Kubíčkova radikální expozice v Galerii Václava Špály v Praze, první česká minimalistická instalace. Od té doby až do konce osmdesátých let Jan Kubíček své volné umění doma vystavovat nemohl.
1972 Jan Kubíček se setkává s Güntherem Üeckerem z düsseldorfské skupiny ZERO a s jeho uměleckými souputníky Thomasem Penkem a Georgem Karlem Pfahlerem, později také se švýcarským konstruktivistou Richardem-Paulem-Lohsem. Ojedinělé kontakty s aktuálními uměleckými trendy v zahraničí jsou pro něj cenným potvrzením vlastní cesty.
v ateliéru Purkyňova, 1971
1978 Kvůli stavbě obchodního domu Máj podléhá demolici Kubíčkův ateliér v Purkyňově ulici. Bez náhrady. Umělec naštěstí nachází volné místo k další tvorbě ve starém barokním domě na Malé Straně.
1985 Výstava fotografií v brněnském Kabinetu fotografie Domu pánů z Kunštátu zařazuje Jana Kubíčka mezi české fotografy.
1989 Po téměř dvaceti letech Jan Kubíček opět vystavuje v Čechách své obrazy, v pražské galerii Opatov řízené tehdy Jaroslavem Krbůškem.
1990 Jan Kubíček poprvé od okupace cestuje do zahraničí. Účastní se projektu konkret zehn v Norimberku, kde navazuje pro něho tak vzácné kontakty s dalšími umělci (Diet Sayler, Dora Maurer, Gianni Colombo, Garry Woodley či Imre Koscic)
1992 Jiří Valoch připravuje v Domě umění města Brna Kubíčkovu částečnou retrospektivu.
se Zdeňkem Sýkorou na své výstavě v Brně, 1992
Norimberk, 1990
1993 Rozsáhlý průřez umělcova díla představuje Wilhelm-Hack Museum v německém Ludwigshafenu (Jan Kubíček: Obrazy 1958-1993). Jan Kubíček po letech normalizace opět potkává umělce a přátele, s nimiž navázal kontakty koncem šedesátých let.
1995 Jiří Valoch a Jan Sekera uvádějí výstavu Systémy a série v pražské síni Husova.
v témže roce připravuje profesor Hlaváček ve své pražské galerii „60/70“ výstavu Jan Kubíček: Obrazy z počátku šedesátých let.
na pražské výstavě Systémy a série, 1993
1999 Jan Kubíček získává Cenu Vladimíra Boudníka za nejlepší grafiku roku. V dalších letech zájem o umělcovo dílo stoupá a roste i počet jeho výstav, z nich zde uvádíme jen ty významnější.
2000 Jaroslav Krbůšek pořádá v Galerii Václava Špály na Národní třídě v Praze výstavu Jan Kubíček: Forma, projekt, řád.
2002 Prahu zasahují povodně. Jan Kubíček vyklízí ateliér v poslední chvíli. Poškozených děl, která zůstala na místě, není mnoho, ale rekonstrukce zatopených místností je náročná. S návratem musí Jan Kubíček čekat celé dva roky.
Vít Havránek, Jan Kubíček,Heidi Hoffmann, Karel Malich,2005
(85.narozeniny Zdeňka Sýkory)
2008 Galerie Pecka pod pražským Vyšehradem vystavuje Kubíčkovy obrazy, grafiky, objekty i kresby – úvodní slovo má Jan Sekera.
2010 Dílo Jana Kubíčka se po letech vrací do rodného Kolína. Na výstavě nazvané Spolu představuje umělec ukázky svého díla společně s obrazy jeho dcery Kateřiny. Ve stejném roce je také hlavním hostem 8. fotografického festivalu Funkeho Kolín a pražská galerie Zlatá husa pořádá výstavu Cykly, která zahrnuje jeho fotografie z let 1951-1985.
2011 Geokonstrukce, systémy a náhody, výstava v Galerii Zlatá husa, Praha
2012 v Museu Kampa se uskutečňuje poslední výstava, na níž je Jan Kubíček přítomen a kterou sám instaluje.
2013 Jan Kubíček se kvůli špatnému zdravotnímu stavu stěhuje z Prahy do Kolína, kde v říjnu umírá.
2014 Galerie hlavního města Prahy pořádá rozsáhlou retrospektivní výstavu, průřez jeho celoživotním dílem. Převážná část této expozice bude vystavena ještě v následujícím roce v zahraničí.
Vychází první kniha, která v nástinu obsahuje celoživotní Kubíčkovo dílo.
