Konstruktivismus

Konec 60. let je pro Jana Kubíčka klíčové období, kdy se stává jedním z průkopníků konceptuálního konstruktivismu. Výtvarně prezentuje principy dělení plochy, kontrasty, kontrapozice a rotace. Pracuje se základními tvary (zejména kruh a čtverec) a liniemi (vertikály, horizontály a diagonály).

V letech 1968-70 vytváří Jan Kubíček plastické objekty z plexiskla a novoduru. Uvažuje také o převedení některých svých obrazů do trojrozměrné podoby, případně začlenění do architektury, což se mu však za jeho života nepodařilo realizovat.

Na přelomu let 1969/70 realizuje ve Špálově galerii v Praze první českou minimalistickou instalaci.

V té době na čas upouští od barevnosti a základní myšlenky vyjadřuje jen pomocí černé a bílé. Snaží se vyčerpat všechny možnosti vztahů čáry a plochy. Jeho výtvarné analýzy jsou stále redukovanější a minimalističtější.